Charakteristika
TČM je založena na filozofii taoismu a konceptu čchi, jakožto tvořivé síly a substance universa. Podle ní je celý vesmír a všechny jednotlivosti, včetně člověka, tvořen z této čchi, proto se vše řídí stejnými univerzálními zákonitostmi, které vyplývají z vlastností primární substance. Ty jsou dány vlastnostmi dvou složek – sil tvořících čchi, jimiž jsou jin a jang.
Jin a jang jsou si ve všech svých vlastnostech a projevech protikladné, současně přitom každá složka v sobě obsahuje protiklad svého protějšku, což je příčinou neustálých proměn, pohybu, vznikání a zanikání a relativity všech věcí a jevů; dosáhne-li něco extrému, přeměňuje se ve svůj protějšek. Lidská bytost je v tomto pohledu rovněž útvarem čchi oživovaným vitální formou čchi, která se uskladňuje ve vnitřních orgánech a z nich proudí drahami po celém těle, jakož i tvoří ochranný obal na jeho povrchu. V těle plní základní funkce umožňující existenci organismu – je hybnou silou všech životních procesů a funkcí orgánů, jakož i cirkulace krve a tekutin; zahřívá organismus a chrání jej před vnějšími vlivy; umožňuje všechny transformační procesy v těle (např. přeměnu potravy); vyživuje organismus.
Zdraví z pohledu čínské medicíny je stav dynamické rovnováhy, kdy jsou jinová (více hmotná) a jangová (více energetická) složka čchi v rovnováze – taková čchi se nazývá řádnou – a čchi plynule proudí všemi drahami a celým tělem, což umožňuje nepřerušený přísun výživy a krve, které proudí spolu s čchi, do všech orgánů a částí těla. Jakékoliv narušení této rovnováhy se stává zárodkem nemoci.
Chorobnými vlivy jsou v první řadě tzv. vnitřní příčiny nevyvážené emoce; ve druhé řadě vnější činitelé, např. chlad, horko, vítr, vlhkost, které přes povrch těla, resp. ústa a nos, vnikají do sítě drah čchi; ve třetí řadě nevyvážená strava, neúměra mezi aktivitou a odpočinkem, epidemie, úrazy apod. Tyto faktory, nazývané obecně škodlivou čchi, způsobují disharmonii mezi jin a jangem tělní čchi. Je-li škodlivý faktor jangové povahy, vyvolává příznaky horké povahy, je-li jinový, příznaky jsou spíše chladné.
Nemoc se vysvětluje jako boj mezi řádnou a škodlivou čchi. Disharmonie se může projevovat např. vznikem překážek v toku čchi a krve, nedostatečností, tzv. prázdnotou, resp. nadměrností, tzv. plností jin nebo jangu či dalších složek a následnými nejrůznějšími chorobnými příznaky jako jsou bolesti, poruchy funkcí orgánů, únava, křeče, psychické a emoční potíže atd. Jelikož je organismu celý propojen sítí drah čchi, potíže, které vznikly na jednom místě, se mohou přesouvat do jiných částí, poruchy funkcí jednoho orgánu mohou vyvolat poruchy orgánů dalších.
Účelem je obnovit narušenou rovnováhu a dostat organismus do harmonického stavu, tedy do stavu zdraví ať už pomocí aku, fyto, masáží, změnou stravy, životosprávy, tak, aby dynamická rovnováha byla posílena.
Mechanizmus účinku
Každá nemoc v principu znamená poruchu rovnováhy mezi jinovou a jangovou složkou čchi. Jednotlivé typy nerovnováhy mají své specifické příznaky, které se zjišťují a klasifikují pomocí vyšetřovacích metod čínské medicíny. Jelikož je celý organismus protkán drahami čchi, které propojují povrch těla s vnitřkem, lze zásahem do dráhy ovlivnit stav čchi v ní a jejím prostřednictvím i funkce vnitřních orgánů. Na drahách se nacházejí body, přes které se čchi pohybuje mezi povrchem a vnitřkem těla.
Zabodnutím jehel do těchto bodů a příslušnou manipulací jimi lze obnovit narušenou rovnováhu čchi v dráze a dysfunkce orgánů. Vykazuje-li chorobná porucha příznaky prázdnoty, manipuluje se jehlou takovým způsobem, aby se do dráhy vpouštěla čchi, čili se „doplňuje prázdné“. Pokud je porucha povahy plné, příslušným způsobem manipulací jehlou se „vypouští plné“. Kromě toho mají body své specifické léčebné účinky (např. uklidňují ducha, vypouštějí horkost, působí určitým způsobem na určité orgány, tiší kašel atd.), které se cíleně vybírají podle povahy symptomů.
Vzhledem k těmto účinkům, a jelikož je sítí drah čchi organismus propojen, často se volí body, které leží zcela jinde, než je místo chorobné poruchy. Proto např. u bolestí hlavy může pomoci vpíchnutí do bodu, který se nachází u palce nohy apod., což bylo potvrzeno vzruchy v oblasti v hlavy na MNR - viz (G. T. Lewith – Investigating acupunsture using brain imaging techniques : The current state of play, eCAM 2005; 2(3)315-319.)
Historie
TČM se vyvíjela na území Číny minimálně 3 000 let. V základním a nejstarším díle čínské medicíny, Vnitřní knize Žlutého císaře, Chuang-ti nej-ťing, pocházejícím z doby před naším letopočtem jsou již základy filozofie, diagnostiky, aku i fyto. Aplikace aku je v Číně známá již několik tisíciletí. Její přítomnost lze odvodit už z některých textů z doby dynastie Šang (17.-12. stol. př. n. l.). Kovové jehly, pravděpodobně používané za účelem aku, se našly v hrobce z 2. stol. př. n. l. První specializované dílo o aku Abeceda akupunktury, Čen-ťiou ťia-i-ťing, napsal lékař Chuang-fu Mi ve 3. stol. Na začátku 11. stol. vytvořil lékař Wang Wej-i známou měděnou skulpturu člověka s vyvrtanými otvory v místech akupunkturních bodů; používala se při zkouškách jako pomůcka k lokalizaci bodů. Nejvýznamnější dílo pozdějšího období je Velké kompendium akupunktury a moxibusce, Čen-ťiou ta-čcheng, z roku 1601. Jeho autor Jang Ťi-čou shrnul v díle praktické zkušenosti i poznatky klasických textů od dynastie Chan (3. stol. př. n. l.-3. stol. n. l.) až do jeho současnosti.
Po vzniku republiky v roce 1911 byla aku pod impaktem západní medicíny vytlačena z oficiální medicíny, ovšem po založení ČLR se v 50. letech opět stala její součástí. V následujících desetiletích pokračovalo její intenzivní využívání i zkoumání a její praktiky se začaly propojovat s diagnostickými i terapeutickými postupy západní medicíny.
Dnes se studuje jako vysokoškolský obor a aplikuje se již v desítkách zemí světa.Čínská fyto se odkazuje na mýtického císaře Šennunga (2737-2697 př. n. l.). Písemné zmínky o směsích bylin byly nalezeny v hrobce z Mawang tui z 2.-3. stol. př. n. l. Dodnes se užívají směsi na nachlazení a horečnaté choroby z díla Čang Čung-tinga Šanghanlun (2. stol. n. l.). Lze citovat desítky titulů z každého století po začátku našeho letopočtu, které se zabývají fyto i jednotlivými obory, např. samostatná gynekologie existovala již v období válčících států, tj. 200 př. n. l. Souhrnné dílo Wang Anga z 18. stol., Pencchao gangmu, shrnuje poznatky od doby počátku n. l. až do konce 18. stol. V dnešní době tvoří fyto až 70 % ošetření v TČM.
Průběh terapie
Vstupní sezeníPrvní sezení trvá zhruba 30-60 min.
Kontrolní sezeníNásledná sezení již mohou být kratší: 20-30 min. podle metody.
Na jaké otázky se terapeut obvykle během sezení ptá?
Začíná se pozorováním a dotazováním, které probíhá nejčastěji vsedě podle tzv. písně deseti otázek kodifikované již v prvním tisíciletí n. l. V něm se praktik ptá na snášenlivost tepla a zimy, pocení, bolesti, dietu a trávení, vylučování, funkce smyslů, spánek, sexuální a gynekologické problémy apod.
Jak s klientem terapeut pracuje během sezení?Po dotazování terapeutem je pacient vyšetřen i palpačně na bolestivost bodů a drah na kůži. Velká pozornost je věnována popisu jazyka a pohmatu pulzu. Léčení se zpravidla sestává ze stimulace bodů na kůži ať už jehlou, nebo zahříváním. Nověji se užívá i bezbolestný laser, ladičky, magnety, polarizované světlo, slabý elektrický proud apod.
Doporučení terapeuta na závěr sezení
Na konci sezení dostane pacient vysvětlení, co mu podle čínské diagnostiky je a jak by měl být léčen, doporučení na změnu stravy, životosprávy, cvičení (je-li to nutné), a dále je ošetřen aku nebo masážemi, případně mu jsou doporučeny čínské čaje či tablety, sirupy, pokroutky apod.
Délka terapie
Počet sezeníZpravidla se doporučuje absolvovat nejméně 5 sezení a nejlépe 10, která probíhají 1-2 x za týden nebo 14 dní podle metody a terapeuta a také obtíží. Ze začátku a u akutních obtíží je vhodnější docházet častěji, později stačí jedenkrát za měsíc na udržení účinku nebo jen několikrát za rok, např. při změně ročního období jako prevenci před dalším onemocněním.
Pacient tedy dochází zprvu týdně, později měsíčně, čtvrtletně nebo několikrát za rok.
Délka terapieLéčba zpravidla trvá dle závažnosti a obtíží 1-3 měsíce. Například: u virózy 1-5 dní; závažné nemoci jako je astma, revmatická artritida několik let.
Tradiční použití
Tradičně tato metoda řešila veškeré zdravotní obtíže čínského etnika po tisíciletí minimálně od počátku našeho letopočtu a zřejmě i předtím. V současné době se jí léčí největší počet osob na planetě a je rozšířena po celém světě, zájem o ni stoupá. Vynikající výsledky má u chronických onemocnění ve všech možných oborech neurologie, dermatologie, vnitřního lékařství atd., ale v praxi je velmi účinná i u akutních viróz respiračních, GIT apod.
Mezi nejčastější diagnózy patří nejrůznější bolesti těla, například bolesti zad, kloubů, hlavy, svalů, trojklaného nervu, migrény atd., dále obrna nervů – lícního, očního, poruchy sluchu, vidění, hmatu atd., následky mrtvice, roztroušené sklerózy, dále alergie nejrůznějšího typu, kopřivka, senná rýma, astma, akutní i chronické infekce dýchacích, trávicích, močových cest, poruchy imunity, chronická únava, bolesti žaludku, akutní i chronické průjmy, zácpa, poruchy trávení, nadýmání, chronické bolesti břicha, nejrůznější psychosomatické problémy, poruchy nálady, mírné deprese atd. (nelze vše vypsat).
Hodnocení uživatelů
Metoda mi pomohla (1)
Metoda mi nepomohla (1)
