Reflexní terapie

Charakteristika

Reflexní terapie využívá skutečnosti, že všechny orgány nebo části těla mají svoje reflexní místo (reflexní plošku) na chodidle. Existují ještě jiné reflexní displeje kromě chodidel, například ruce, uši, předloktí, podkolení, oči atd., ale ty už z různých důvodů nejsou tak výhodné. Pro některé případy však mohou posloužit lépe než chodidla. Například na rukou, když nemáme možnost se zout nebo pro starší lidi, kteří se těžce dostávají k chodidlům, na uších pro možnost trvalé stimulace zaváděnými jehlami. Ve skutečnosti kůže, která je největším orgánem lidského těla, zabezpečuje komunikaci mezi vnitřním a vnějším světem. Toho využívají všechny reflexologické techniky. Komunikace prostřednictvím kůže (reflexních plošek) je skutečně reflexní, protože reflexní ploška okamžitě reaguje na dysfunkci orgánu nebo části těla svou zvýšenou citlivostí (bolestí při zmáčknutí). Například po štípnutí komárem je na dotyk okamžitě bolestivá ploška sleziny (viz obrázek sleziny), která je hlavním orgánem lymfatického systému. Podobně i opačně, když zmizí dysfunkce z orgánu, ztratí se během několika sekund i bolest z příslušné reflexní plošky.

Přesto se ještě budeme snažit vyjevit svoje filozofická východiska, aby si lidé nevysvětlovali špatně některá tvrzení. Svět chápeme jako celek, který Stvořitel zařídil tak dokonale, že dokáže fungovat úplně sám, a nemusel by na jeho chod vůbec dohlížet. Hlavně dvě vlastnosti tuto schopnost výborně vystihují: každá, i ta nejmenší částečka Vesmíru ví všechno podstatné o celku,každá, i ta nejmenší částečka Vesmíru dokáže ovlivnit celek a je pro něj nepostradatelná. Dá se mluvit o jakési samodiagnostické a samostimulační schopnosti Vesmíru. Lidská bytost, jakožto jeho produkt, pracuje na stejných principech. Když se smíříme s tím, že nejmenší částečka člověka je buňka, potom každá ví o celém těle všechno a také jej dokáže ovlivňovat. Je zajímavé, že s vývojem člověka vytvářely příbuzné buňky spolky, které měly nejlepší informace o určitých orgánech nebo částech těla. Všechny tyto spolky spolu vytvářejí více nebo méně dokonalý reflexní obraz člověka. Říkáme jim reflexní zóny, nebo displeje.Reflexní terapii je možné charakterizovat jako metodu středu. Oproti mačkání, které je velmi hmotné, při ní dochází mezi terapeutem a klientem i k interakci energetické. Je velice kontaktní a i nejzarytější skeptik cítí konkrétní bolest a vzápětí nato úlevu v odpovídajících částech těla. Je proto dobře přijímána jak duchovně založenými lidmi, tak i materialisty.

Reflexní terapie je metoda, nesoucí pečeť JEDNOTY a komplexnosti, ale přesto můžeme vyzdvihnout dvě základní možnosti využití:reflexní diagnostika,reflexní terapie.

Reflexní diagnostika

Je velmi spolehlivá a výmluvná, protože v reflexních zónách se promítá okamžitě veškeré dění v člověku. Stačí vědět, kde mají orgány a části těla odpovídající reflexní plošky a během několika minut (15-30) můžeme zjistit, kde v něm jsou slabá místa. Samozřejmě, že až tak snadné to není. Jistotu v reflexní diagnostice lze získat pouze dlouhodobým trpělivým učením se a praxí. Reflexní diagnostiku potřebujeme pro samotnou reflexní terapii, abychom mohli klientům namalovat na chodidla místa, která si budou mačkat. Ale výsledky stejně tak dobře poslouží pro doporučení vhodného čaje, tinktury, diety, vitaminové kúry. Dokonce je i velmi dobrým výchozím bodem pro psychoterapii. Všechny potíže v těle jsou vlastně zhmotněním neřešených konfliktů v duševní oblasti. Například reakce v ledvinách napovídá na narušené vztahy s nejbližšími, v játrech na potlačený hněv nebo v plicích na narušenou komunikaci.

Reflexní diagnostice neunikne nic podstatného, proto by ji měli používat všichni, kteří to se svými klienty myslí poctivě. Alespoň jako doplňkovou diagnostickou metodu. Jedním z příkladů bezradnosti, nebo jinými slovy hraní si na léčení, je léčení alergie. Kdyby alergolog prozkoumal reflexní plošky, vždy by zjistil bolest v reflexní plošce jater. Pak by už stačilo doporučit prostředky na posilnění jejich funkce a opatření, která by zamezila jejich přetěžování, a efekt by byl velmi dobrý. Samozřejmostí by bylo mačkání reflexní plošky jater a jiných reagujících plošek.Dnes, asi po 20 letech praxe, si už s jistotou troufneme říct, že reflexní diagnostika nelže.Informace, které pomocí ní získáme, mají úplně jinou povahu než diagnóza oficiální medicíny. Můžeme je definovat jako vyjádření kondice orgánů nebo částí těla. Citlivost reflexní plošky se okamžitě zvýši, když je menší tok životní energie orgánem. Nesmíme se nechat znejistit skutečností, že jen málokdy korespondují zjištěné reakce s projevy nemoci. Například klient hlásí velkou bolest v pravé kyčli a diagnostika naproti tomu ukázala na dysfunkci jater a hlavně žlučníku. I když je to těžko pochopitelné a zdá se to nelogické, léčit se bude muset žlučník (meridián žlučníku prochází kyčlí) a ne pouze kyčle.

Reflexní terapie   

Je organizované působení na reflexní plošky. Obvykle trvá od 5 do 45 minut. Působení na reflexní plošky má určitou koncepci a cíl. Avšak mělo by vždy obsahovat tyto základní momenty (na kurzech jim říkáme choreografie léčení): sendvičový hmat – seznámení se s chodidly,uvolnění hlavního kloubu pravého palce a ostatních – nepřímé uvolnění krční páteře a ramenních pásů, samotné cílevědomé působení na reflexní plošky,promačkání C- bodu a Br.- bodu – celková harmonizace prostřednictvím univerzálních bodů,odlymfování chodidel – odvedení reflexní terapií uvolněných zplodin,vyrovnávací hmaty – podobá se konejšení potrápených chodidel.

O hmatu  

Je to vůbec to základní, co potřebujeme vědět, aby reflexní terapie měla účinek. Nejdůležitějším prostředkem, který v hmatu použijeme, je palec. V některých případech nastoupí i prsty, dlaně, dokonce v jiných školách RT i lokty, klouby na rukou a jiné části těla. Palec má však úžasnou manévrovací schopnost a jedno místo dokáže zmáčknout bez velkého úsilí z různých směrů (téměř o 360°). Vyznačuje se velkou citlivostí, ale i silou a razancí. Samozřejmostí je ostříhaný nehet. Při mačkání ruka objímá chodidlo tak, že v opozici proti palci jsou prsty.

Rozlišení hmatu 

• Stimulační – asi 1,5-2 vteřinové „láskavovlezlé“ rytmické mačkání – na reflexních ploškách, které potřebují povzbudit, tj. u orgánů, které jsou těžce pracující, nebo zanesené. Také v případech, kdy potíže orgánů přešly do stavu chronicity. To se na reflexních ploškách projevuje tupou, i když někdy až nesnesitelnou bolestí. Používá se při diagnostikování plošek. POZOR! Jakmile ale zjistíme v plošce silnou ostrou bolest, dál ve stimulačním mačkání nepokračujeme.

• Tlumivý (utišující):hlazení – v orgánu, jehož reflexní ploška velmi a ostře bolí, je pravděpodobně akumulována zánětlivá energie (člověk může mít dojem, že ho do toho místa píchají špendlíkem, a přitom jsme použili pouze bříško palce). Hlazením se tato přebytečná energie odvede.sedativní hmat – velmi bolestivá ploška se silně zmáčkne a drží se zmáčknuta stálým tlakem až do doby, kdy bolest v plošce nezmizí, nebo přestane být nepříjemnou. Trvá to maximálně 40 vteřin. Tomuto druhu hmatu se vyhneme, když zjistíme ostrou bolest v reflexní plošce žlučníku – hrozí záchvat: 1. ledvin – hrozí kolika, 2. slepého střeva – hrozí perforace.

Mechanizmus účinku

Názorů na to, jak funguje reflexní terapie, je hodně. Některé říkají, že orgány jsou s reflexními ploškami propojeny prostřednictvím meridiánů nebo přes nervy. Některé to vysvětlují tak, že se v reflexních ploškách shromažďují toxiny z nemocných orgánů a mačkáním se vypudí z těla ven.