Charakteristika
Základní princip a filozofie metodyHomeopatická terapie je terapeutický postup opírající se o souhrnné a přesné klinické vyšetření, které vede k proskripci homeopatického léku. Jeho indikace vycházejí z originální farmakologie založené na experimentálním zjištění.Homeopatický lék je podáván ve velice ředěné koncentraci účinné látky. V původní koncentraci vyvolává účinná látka stejné příznaky, které v ředěné formě léčí. Jedná se o léčbu podobného podobným, tzv. zákon podobnosti, který je ústředním principem celé homeopatie. Slovo homeopatie pochází ze dvou řeckých slov: homoios (podobný, stejný) a pathos (nemoc, škodlivina, bolest). Homeopatický léčebný postup respektuje citlivost a osobní reaktivitu každého nemocného a využívá je s ohledem na psychosomatickou jednotu pacienta.
Mechanizmu účinku
Popis mechanizmu účinku z pohledu tradiční medicíny tj. z pohledu filozofie dané metody:Homeopatický lék spouští, stimuluje nebo mění přirozenou obrannou reakci nemocného organismu na základních pilířích: experimentace na zdravém jedinci, infinitezimální ředění, teorie o chronických onemocněních, terapeutické uplatnění principu podobnosti a objevu individuální citlivosti. Pojem „individuální terén – citlivost“ je v souladu s dnešními znalostmi genetiky a imunologie.
Historie
Prvním, kdo zformuloval princip léčby podobného podobným, byl již v 5. století př. n. l. otec moderní medicíny Hippokrates, ve středověku byl průkopníkem léčby podobného podobným lékař a alchymista Paracelsus a řada dalších. Za samotného zakladatele homeopatie, který dal homeopatii moderní teoretický i praktický rámec a který vypracoval základní principy a způsoby léčby, je považován německý lékař Samuel Hahnemann (1755-1843).Ze své profesi lékaře byl Hahnemann velmi nespokojený – medicína té doby (pouštění žilou, projímadla, užívání toxických látek ) byla směsicí pokusů a omylů, mnohdy s drastickým průběhem a tragickým koncem. Hahnemann byl rozhodnut vymyslet cestu k lepšímu způsobu léčení. V roce 1785 opustil lékařskou praxi a věnoval se výlučně překladům. O pět let později si při překladu díla „Pojednání o lécích“ Wiliama Cullena uvědomil, že příznaky otravy chininem jsou stejné jako příznaky malárie, kterou chinin léčí. Sám se podrobil pokusu s chininem, díky tomu učinil významný průlom ve svém myšlení. Zde poprvé uviděl podstatu toho, co se mělo stát jeho novým systémem léčení – podobné je léčeno podobným. Na přelomu století se začal znovu věnovat lékařské praxi, tentokrát ale novým způsobem. Jako lékař a vědec si velmi dobře uvědomoval skutečnost, že mnoho látek, kterými by chtěl léčit, použít nelze, protože jsou toxické a nebezpečné. Proto začal matečnou tinkturu ředit, opakovaně a zcela specifickým způsobem. Efekt ředění byl opačný, než by se dalo očekávat - ředěný lék byl účinnější než lék ve formě matečné tinktury a navíc neměl žádné vedlejší účinky. Tak vznikl homeopatický lék v podobě, jakou známe dnes. Hahnemannova léčba začala zaznamenávat úspěch. Přestože měl Hahnemann za svého života mnoho odpůrců a nepřátel, měl i celou řadu zastánců a obdivovatelů. Hahnemann zůstal po celý dlouhý život lékařem a vědcem, poznatky homeopatie neustále rozšiřoval a publikoval. Homeopatie se začala šířit po celém světě. Po druhé světové válce však zájem o homeopatii prudce poklesl, zejména v souvislosti s úspěchy a nadšením moderní medicíny v podobě antibiotik. Právě infekční choroby představovaly jeden z nejvýznamnějších zdravotnických problémů té doby. Záhy se ale ukázalo, že antibiotika, stejně jako další léčiva, mají kromě svých nepochybných léčivých účinků i účinky nepříznivé (alergické reakce, toxické účinky na játra, ledviny, některé medikamenty poškozují plod atd.), a tak se homeopatika (svou bezpečnou a netoxickou povahou) stávaly a stávají stále oblíbenější.
Průběh terapie
Vstupní sezení
Délka první vyšetření je 1 hodina.
Popis problému, osobní a rodinná anamnéza včetně medikace klasických léků a zjištění klinické diagnózy. Etiologie, lokalizace, pocity modality – okolnosti zlepšení a zhoršení stavu, doprovodné příznaky (Heringovo schema), časová osa s respektováním sociálních vlivů. Dále volba citlivého typu – fyziologické sklony, morfologie, citlivost a typologie osobnosti, chování, reaktivita. Vyplnění homeopatického chorobopisu.
Kontrolní sezení
Kontrolní vyšetření trvá 1/2hodiny.
Pozorování pacienta i terapeuta; změny – vracení příznaků, nové modality a okolnosti, pocity. Vývoj nemoci v čase. Vedení záznamu - Homeopatický chorobopis.
Doporučení na závěr sezení
Předpis homeopatického léku a poučení o dávkování, poučení o stravovacím a denním režimu, event.o dalších doplňkových vyšetřeních a metodách. Délka terapie
Počet sezení
Homeopatická praxe je terapeutický postup opírající se o souhrnné a přesné klinické vyšetření, které vede k proskripci homeopatického léku – od léčby akutního problému (1- 2 návštěvy) až po léčbu chronického onemocnění (od 3měsíců do několika let). Je nutno brát v úvahu i preventivní efekt homeopatie.
Délka terapie
Vstupní vyšetření a kontrolní vyšetření – cca po 2-4 měsících.
Tradiční použití
Onemocnění, která se nejčastěji touto metodou tradičně léčí, jsou akutní a chronická onemocnění somatická i psychická tam, kde je možná reverzibilita problémů. Psychosomatická onemocnění, škála alergických onemocnění, „poruchy“ chování a učení, homeopatie jako doplňková terapie ke klasické terapii, podpora hojení po operacích, porodu, detoxikace, veterinární homeopatie.
Hodnocení uživatelů
Metoda mi pomohla (1)
Metoda mi nepomohla (1)
