Charakteristika
TČM je založena na filozofii taoismu a konceptu čchi, jakožto tvořivé síly a substance universa. Podle ní je celý vesmír a všechny jednotlivosti (včetně člověka, rostlin, přírody) tvořen z této čchi, proto se vše řídí stejnými univerzálními zákonitostmi, které vyplývají z vlastností primární substance. Ty jsou dány vlastnostmi dvou složek –sil tvořících čchi, jimiž jsou jin a jang.
Jin a jang jsou si ve všech svých vlastnostech a projevech protikladné, současně přitom každá složka v sobě obsahuje protiklad svého protějšku, což je příčinou neustálých proměn, pohybu, vznikání a zanikání a relativity všech věcí a jevů; dosáhne-li něco extrému, přeměňuje se ve svůj protějšek. Lidská bytost je v tomto pohledu rovněž útvarem čchi, oživovaným vitální formou čchi, která se uskladňuje ve vnitřních orgánech a z nich proudí drahami po celém těle, jakož i tvoří ochranný obal na jeho povrchu. V těle plní základní funkce umožňující existenci organismu – je hybnou silou všech životních procesů a funkcí orgánů, jakož i cirkulace krve a tekutin; zahřívá organismus a chrání jej před vnějšími vlivy; umožňuje všechny transformační procesy v těle (např. přeměnu potravy); vyživuje organismus.
Rostliny i živočichy lze rovněž pozorovat a dělit podle jin a jang, toto dělení je v čínské fytoterapii rozpracováno do velké hloubky i detailu. Shrnuje poznatky stovek generací čínských bylinkářů, které jsou v dnešní době potvrzovány studiemi moderní farmakologie. Problém je v tom, že některé čínské byliny obsahují až stovky účinných látek, přičemž není jasné, které z nich odpovídají za hlavní léčebný vliv dané rostlinné drogy. Byliny se navíc v čínské medicíně vždy užívají ve směsích, jejichž studium moderními prostředky dosud snad ani nezačalo. Čínský lékopis navíc obsahuje kolem 10 000 léčivek a nespočet jejich kombinací. Odtud pramení složitost a obtížnost komunikace mezi tradiční čínskou fototerapií a západní farmakologií.
Zdraví z pohledu čínské medicíny je stav dynamické rovnováhy, kdy jsou jinová (více hmotná) a jangová (více energetická) složka čchi v rovnováze – taková čchi se nazývá řádnou – a čchi plynule proudí všemi drahami a celým tělem, což umožňuje nepřerušený přísun výživy a krve, která proudí spolu s čchi, do všech orgánů a částí těla. Jakékoliv narušení této rovnováhy se stává zárodkem nemoci.
Chorobnými vlivy jsou v první řadě tzv. vnitřní příčiny nevyvážené emoce, ve druhé řadě vnější činitelé, např. chlad, horko, vítr, vlhkost, které přes povrch těla, resp. ústa a nos, vnikají do sítě drah čchi, ve třetí řadě nevyvážená strava, neúměra mezi aktivitou a odpočinkem, epidemie, úrazy apod. Tyto faktory, nazývané obecně škodlivou čchi, způsobují disharmonii mezi jin a jangem tělní čchi. Je-li škodlivý faktor jangové povahy, vyvolává příznaky horké povahy, je-li jinový, příznaky jsou spíše chladné.
Nemoc se vysvětluje jako boj mezi řádnou a škodlivou čchi. Disharmonie se může projevovat např. vznikem překážek v toku čchi a krve, nedostatečností, tzv. prázdnotou, resp. nadměrností, tzv. plností jin nebo jangu či dalších složek a následnými nejrůznějšími chorobnými příznaky, jako jsou bolesti, poruchy funkcí orgánů, únava, křeče, psychické a emoční potíže atd. Jelikož je organismu celý propojen sítí drah čchi, potíže, které vznikly na jednom místě, se mohou přesouvat do jiných částí. Poruchy funkcí jednoho orgánu mohou vyvolat poruchy orgánů dalších.
Účelem je obnovit narušenou rovnováhu a dostat organismus do harmonického stavu, tedy do stavu zdraví, ať už pomocí aku, fyto, masáží, změnou stravy, životosprávy tak, aby dynamická rovnováha byla posílena.
Mechanizmus účinku
Každá nemoc v principu znamená poruchu rovnováhy mezi jinovou a jangovou složkou čchi. Jednotlivé typy nerovnováhy mají své specifické příznaky, které se zjišťují a klasifikují pomocí vyšetřovacích metod čínské medicíny. Na základě diagnózy se pak vybírají jednotlivé byliny do směsí tak, aby účinkovaly na všechny aspekty daného stavu.
Historie
TČM se vyvíjela na území Číny minimálně 3000 let. V základním a nejstarším díle čínské medicíny, Vnitřní knize Žlutého císaře, Chuang-ti nej-ťing, pocházejícím z doby před naším letopočtem, jsou již základy filozofie a diagnostiky aku i fyto. Aplikace akupunktury i užívání bylin je v Číně známá již několik tisíciletí. Čínská fytoterapie se odkazuje na mýtického císaře Šennunga 2737-2697 př. n. l., písemné zmínky o směsích bylin byly nalezeny v hrobce z Mawang tui ze 2.-3. stol. př. n. l., dodnes se užívají směsi na nachlazení a horečnaté choroby z díla Čang Čung-tinga Šanghanlun (2. stol. n. l.). Lze citovat desítky titulů z každého století po začátku našeho letopočtu, které se zabývají fytoterapií i jednotlivými obory, např. samostatná gynekologie existovala již v období válčících států 200 př. n. l. Souhrnné dílo Wang Anga z 18. století Pencchao gangmu shrnuje poznatky od doby počátku n. l. až do konce 18. stol. V dnešní době tvoří fytoterapie až 70 % ošetření v TČM.
Průběh terapie
Vstupní sezení
První sezení trvá zhruba 30-60 min.
Kontrolní sezení
Následná sezení již mohou být kratší: 20-30 min. podle metody.
Na jaké otázky se terapeut obvykle během sezení ptá?
Začíná se pozorováním a dotazováním, které probíhá nejčastěji vsedě podle tzv. písně deseti otázek kodifikované již v prvním tisíciletí n. l. V něm se praktik ptá na snášenlivost tepla a zimy, pocení, bolesti, dietu a trávení, vylučování, funkce smyslů, spánek, sexuální a gynekologické problémy apod.
Jak s klientem terapeut pracuje během sezení?
Po dotazování terapeutem je pacient vyšetřen i palpačně na bolestivost bodů a drah na kůži. Velká pozornost je věnována popisu jazyka a pohmatu pulzu. Léčení se zpravidla sestává ze stimulace bodů na kůži ať už jehlou, nebo zahříváním. Nověji se užívá i bezbolestný laser, ladičky, magnety, polarizované světlo, slabý elektrický proud apod.
Doporučení terapeuta na závěr sezení
Na konci sezení dostane pacient vysvětlení, co mu podle čínské diagnostiky je a jak by měl být léčen, doporučení na změnu stravy, životosprávy, cvičení (je-li to nutné), a dále je ošetřen aku nebo masážemi, případně mu jsou doporučeny čínské čaje či tablety, sirupy, pokroutky apod.
Délka terapie
Počet sezení
Zpravidla se doporučuje absolvovat nejméně 5 sezení a nejlépe 10, která probíhají 1-2 x za týden nebo 14 dní podle metody a terapeuta a také obtíží. Ze začátku a u akutních obtíží je vhodnější docházet častěji, později stačí jedenkrát za měsíc na udržení účinku nebo jen několikrát za rok, např. při změně ročního období jako prevenci před dalším onemocněním.
Pacient tedy dochází zprvu týdně, později měsíčně, čtvrtletně nebo několikrát za rok.
Délka terapie
Léčba zpravidla trvá dle závažnosti a obtíží 1-3 měsíce. Například: u virózy 1-5 dní; závažné nemoci jako je astma, revmatická artritida několik let.
Tradiční použití
Tradičně tato metoda řešila veškeré zdravotní obtíže čínského etnika po tisíciletí minimálně od počátku našeho letopočtu a zřejmě i předtím. V současné době se jí léčí největší počet osob na planetě, je rozšířena po celém světě a zájem o ni stoupá. Vynikající výsledky má u chronických onemocnění ve všech možných oborech neurologie, dermatologie, vnitřního lékařství atd., ale v praxi je velmi účinná i u akutních viróz respiračních, GIT apod.
Mezi nejčastější diagnózy patří nejrůznější bolesti těla, například bolesti zad, kloubů, hlavy, svalů, trojklaného nervu, migrény atd., dále obrny nervů – lícního, očního, poruchy sluchu, vidění, hmatu atd., následky mrtvice, roztroušené sklerózy, dále alergie nejrůznějšího typu (kopřivka, senná rýma, astma), akutní i chronické infekce dýchacích, trávicích, močových cest, poruchy imunity, chronická únava, bolesti žaludku, akutní i chronické průjmy, zácpa, poruchy trávení, nadýmání, chronické bolesti břicha, nejrůznější psychosomatické problémy, poruchy nálad, mírné deprese apod.
Hodnocení uživatelů
Metoda mi pomohla (0)
Metoda mi nepomohla (1)