Zpět na přehled metod

Aromaterapie

Charakteristika

Aromaterapie je účinný způsob využití 100 % přírodních éterických olejů ke zlepšení fyzické kondice a duševní pohody člověka. Éterické oleje mají na lidský organizmus harmonizující účinky, zlepšují stav psychosomatických onemocnění, působí na akutní i chronické potíže a jsou účinnou prevencí.

Éterické oleje jsou obsaženy v různých částech rostlin a ve zvláštních pletivech. Jsou především v květech, plodech, listech, kůře i kořenech. Nacházejí se v žláznatých chlupech, v papilách, žláznatých buňkách, kanálcích, mezibuněčných prostorách atd. Jejich význam pro rostlinu je objasněn jen částečně. Předpokládá se, že působí jako lákadla pro opylující hmyz, jako usměrňovače transpirace a dále, že mají v rostlině funkci fytocidů, tedy látek s protipatogenními účinky.

Obsah éterických olejů v rostlině kolísá nejen v průběhu jejího vývinu /ontogeneze/, ale též během 24 hodin, což dokazuje jejich aktivní zapojení do látkové výměny. Účinnými látkami silic jsou spolupřítomné další biochemické složky, např. látky glykosidického charakteru, hořčiny, třísloviny apod.

Éterické oleje se získávají z rostlinných surovin různými technologickými postupy. Nejčastěji je to destilace suroviny ve svěžím stavu s vodní párou nebo vyluhováním organickými rozpouštědly /např. petroléterem/. Méně často se éterické oleje získávají lisováním suroviny /např. z vnějšího oplodí bobulí citroníkových rostlin/, dále tzv. enfleuráží bezpachým tukem za studena, obyčejně vepřovým sádlem nebo macerací horkým tukem za tepla. Enfleuráž se vyplatí jen u vzácných éterických olejů, např. z květů jasmínu. Z tuku se po enfleuráži éterický olej extrahuje organickými rozpouštědly. Vysoce kvalitní éterické oleje se získávají extrakcí pomocí oxidu uhličitého. CO2 je udržován pod tlakem v kapalném stavu v uzavřeném systému s rostlinnou drogou, ze které uvolňuje silici. Éterické oleje nacházejí uplatnění v profesionální i domácí kosmetice, parfumerii, v masážní praxi, ve fyzioterapii, ve farmacii, medicíně i psychologii. Využívají se i v dalších průmyslových odvětvích jako v potravinářství, při výrobě alkoholických i nealkoholických nápojů, při přípravě čisticích a dezinfekčních prostředků a při výrobě biopesticidu.Éterické oleje mají velice silnou koncentraci. V jedné kapce silice je obsažena vůně a účinné látky přibližně z jednoho kilogramu rostlinné drogy. Proto musí být tyto látky mimo levandule a čajovníku několikanásobně ředěny. Pokud jsou tyto aromatické rostlinné produkty použity přesně a odborně, představují komplementární synergidy ostatních látek, např. mastných rostlinných olejů a vitaminů.Vedle čistých přírodních éterických olejů jsou vyráběny rovněž oleje syntetické. Cena je několikanásobně nižší než cena přírodních olejů, avšak jejich bioaktivita je nižší, většinou odlišná a nemůže nahradit komplexní přírodní materiál. Odpovídající biologickou aktivitu zaručují pouze rostlinné éterické oleje, které se získávají bud z pěstovaných rostlin nebo z rostlin divoce rostoucích.

Aplikační formy

  • Inhalace: Vzhledem k tomu, že jsou éterické oleje prchavé látky, dochází, pokud jsou ponechány volně, k jejich rozptylu do okolního prostoru. Po vdechnutí a se vjem dostává čichových nervem do čichového centra v mozku. Z tohoto místa vonná, těkavá aktivní látka ovlivňuje autonomní nervový systém. V tomto smyslu mohou éterické oleje působit jako spouštěče biochemických reakcí. Mohou navodit zvýšení či snížení krevního tlaku, pocit tepla, chladu, osvěžení, uklidnění, povzbuzení, odstranit bolesti hlavy a další. Inhalace éterických olejů je možné využít v psychoterapii při léčbě různých psychosomatických onemocnění.
  • Perkutální aplikace: Pokud jsou éterické oleje neseny vhodným nosičem, projevuje se u nich i transdermální efekt. To znamená, že pronikají všemi vrstvami kůže a dostávají se až ke krevním vlásečnicím. Za optimální nosiče jsou považovány rostlinné oleje, které snadno pronikají mezibuněčnými lipofilními mezerami. Bioaktivní látky rozpuštěné v lipidech pronikají rovněž buněčnými membránami. Nejjednoduššími a zároveň nejúčinnějšími preparáty pro vnější použití na kůži jsou masážní oleje nebo lépe aromaterapeutické masážní oleje. Tyto oleje jsou využívány při aromaterapeutické masáži, která má podrobně vypracovanou metodiku s přesně cílenými tahy.
  • Perorální aplikace: V případě odborného vedení je možné i vnitřní užívání éterických olejů. Aktivní látky se z komplexního přípravku dostávají poměrně rychle do krevního oběhu a jejich účinek se dostaví téměř okamžitě. Při vnitřním použití klademe zvláštní ohled především na potenciální toxicitu některých éterických olejů (např. tujon v šalvějovém éterickém oleji, myristicin v oleji z muškátového oříšku). Zředění i dávkovaní se musí přizpůsobit typu vybraného oleje a pouze zkušený léčitel může tuto metodu používat. Zde je třeba upozornit na fakt, že mnohé éterické oleje nejsou vůbec vhodné k tomuto typu aplikace.


Historie

Naši předkové si byli dobře vědomi léčebného působení rostlin, extraktů a pryskyřic. Rostliny, které kromě svého léčebného působení nabízely také svou krásnou vůni, zcela logicky stály v popředí zájmu všech, kteří s bylinami pracovali. V oblasti dnešního Orientu byly aromatické léčivé rostliny používány již asi před 5000 lety. Můžeme čerpat z poznatků, které byly shromažďovány v každém národě na zemi. Skutečně by bylo nemožné najít kulturu, která neužívala léčebných sil obsažených v bylinách. Ze starých kultur Sumerů, Asyřanů, Egypťanů, Řeků, Římanů a mnoha dalších poznáváme, jak velké bylo vědění o léčivých schopnostech rostlin a z nich získaných extraktů. Dochované nálezy papyrů, nápisů v chrámech nebo vykopávky nádobek obsahující dodnes vonné masti nám umožňují nahlédnout do tajů tehdejšího bylinářství. Aromatické byliny byly využívány u všech národů, od kmenů žijících v Africe až po americké indiány. S pádem Římské říše v 5. století našeho letopočtu se centrum klasického vzdělávání přesunulo do Persie a Arábie. Arabové obohatili znalosti o léčivých bylinách o mnohé exotické rostliny a koření. Odtud se pak tyto informace dostaly do Evropy, díky vpádům arabských armád asi ve 12. století. Nejvýznamnějším dílem té doby byl Avicennův „Soubor pravidel v lékařství“. Právě Avicennovi se také připisuje objev destilace, díky němuž se otevřela možnost získat čisté éterické oleje. To pak vedlo k jejich dalšímu využívání v lékařství i v jiných oborech. Staletí po staletí se skládaly poznatky o působení léčivých a tedy i aromatických rostlin. Přispěly k tomu znalosti starověkých civilizací, lidových léčitelů a v neposlední řadě také lékárníků a lékařů. Ti používali byliny a silice k přípravě léků a ošetřování pacientů. Aromaterapeutické preparáty byly využívány k vnějšímu i vnitřnímu použití a kromě lékáren byly vyráběny také podomácku.

V době morových ran, jež zasáhly Evropu v 17. století, byly páleny na ulicích borové větve, u nemocných v místnostech byly páleny další aromatické látky. Ty byly v této době nejúčinnějšími dostupnými antiseptiky. Na kolik byla tato opatření úspěšná, nevíme, avšak dochované zprávy poukazují na to, že lékárníci a parfemáři, kteří přicházeli denně do styku s aromatickými látkami, byli vůči moru téměř imunní. Antiseptických vlastností aromatických rostlin bylo v lékařství využíváno až do 19. století.
17. století bylo dobou rozmachu evropského bylinářství, ale také dobou vážných neshod mezi lékárníky a lékaři na jedné straně a bylináři a kořenářkami na straně druhé. Přesto ještě řada silic patřila k oficiálním lékařským preparátům. Byla to například silice heřmánková, jalovcová, fenyklová, skořicová, tymiánová, rozmarýnová, koprová, myrhová a růžová.V průběhu 19. století byla řada silic vědecky analyzována. Při jejich odborném zkoušení byly podpořeny znalosti našich předků o působení rostlin, které získávali na základě empirických zkušeností. Jiné vlastnosti však zůstaly nepotvrzeny nebo neobjeveny. Celkový trend doby byl spíše nakloněn používání chemických léků.

Výzkum silic však pokračoval - zejména ve Francii na konci 19. století, a to v souvislosti s výrobou parfémů. Řada parfemářských firem hledala možnosti dalšího využití éterických olejů. K nim patřila i firma Gattefosse. René Maurice Gattefosse byl chemik, který se zajímal o kosmetické využití éterických olejů a později také o jejich lékařské uplatnění. Gattefosse se stal průkopníkem myšlenek aromaterapie jako uceleného oboru. Je také otcem názvu Aromaterapie. Poprvé jej použil v jeho stejnojmenné knize Aromaterapie, která byla vydána v roce 1928 jako jeho první kniha. Po ní následovala řada dalších studií, které se zabývaly terapeutickými vlastnostmi éterických olejů. Tyto poznatky byly v praxi využívány také na některých aromaterapeutických klinikách. Dalším jménem, jež je nerozlučně spjato s počátky moderní aromaterapie, je jméno francouzského lékaře Jeana Valneta. Zajímal se o léčebné využití rostlin a později začal využívat léčebné síly éterických olejů. Účinnost této metody si rovněž ověřoval při své válečné praxi, kdy pomocí silic ošetřoval mnohá vážná zranění. V roce 1964 vydal Valnet knihu Aromatherapie, která má zásluhu na tom, že je tento obor uznáván jako skutečná léčebná metoda.Od této doby je aromaterapie vzkvétajícím vědním i praktickým oborem, kterému se věnuje mnoho vědců i praktikujících terapeutů.

Průběh terapie

Popis sezení

Terapeut se seznámí s osobní i rodinnou anamnézou klienta, vysvětlí možnosti, které aromaterapie nabízí, navrhne způsob ošetření (rozhovor, doporučené kombinace éterických olejů, jejich aplikace, eventuálně masáž, doporučení pro domácí ošetření mezi sezeními).

Délka sezení

Délka záleží na tom, zda je součástí ošetření aromaterapeutická masáž. Pokud se jedná pouze o pohovor, může být délka jeho trvání od 30 do 60 minut, podle potřeby klienta.Celotělní masáž trvá 120 minut, částečná adekvátně kratší čas.

Jaké otázky Vám obvykle může terapeut během sezení klást?

Jméno a příjmení, kontaktní údaje, datum narození, zaměstnání, aktuální potíže, zdravotní historie, horkost/zima, celková vitalita, bolesti hlavy, bolesti zad, spánek, stolice, moč, pocení, menstruace, dýchání, cvičení, léky, alkohol, kouření, drogy, duševní a sociální život, další otázky dle kvalifikace aromaterapeuta.

Co můžete obvykle od terapeuta během sezení očekávat?

Z pohovoru a diagnostiky, kterou používá na základě svého dosaženého vzdělání, aromaterapeut vytvoří individuální směsi skládající se z éterických a rostlinných olejů. Běžnou součástí aromaterapeutického ošetření je masáž. Průběh konkrétního ošetření však závisí na kvalifikaci terapeuta. Jinak probíhá například aromaterapeutické kosmetické ošetření, rehabilitační ošetření, psychoterapeutická sese či ošetření lékařské.

Co Vám terapeut obvykle na konci sezení doporučí?

Co mu na konci sezení doporučí, aby dále praktikoval/užíval doma tj,v době po sezení/mezi sezeními s terapeutem:Obvykle aromaterapeut doporučí kompozice éterických olejů a jejich užití k domácímu ošetření mezi sezeními (k inhalaci, automasáži, koupeli, zábalu…), dále potřebné doplňkové techniky dle své kvalifikace (fytoterapie, gemoterapie, akupresura atd.).

Délka terapie

Počet sezení

V případě akutních potíží doporučujeme setkání 1 – 3 x za týden do vymezení obtíží. V případě chronických obtíží 1 x týdně – 1 x měsíčně.

Délka terapie

V případě, že je aromaterapie volena jako relaxační a odpočinková záležitost, záleží zcela na volbě klienta. Délka terapie je individuální.

Tradiční použití

Pod odborným vedením je aromaterapii možné aplikovat na veškeré zdravotní potíže, a to buď jako hlavní terapii (např. v případě psychosomatických onemocnění) nebo jako terapii komplementární, která zlepšuje kvalitu života, zmírňuje nepříjemné symptomy onemocnění či ulevuje od nežádoucích účinků klasické léčby.

Hodnocení uživatelů

Metoda mi pomohla (0) Metoda mi nepomohla (1)

Sdílet tento článek na

© 2013 - 2024 Farmaceutická fakulta UK v Hradci Králové, Heyrovského 1203, 500 05 Hradec Králové, Česká republika