Charakteristika
V současnosti je akupunktura lékařskou disciplínou, která se zabývá prevencí, diagnostikou a léčbou převážně funkčních poruch organismu, psychosomatických onemocnění, bolestivých stavů, alergických nemocí, poruch imunity, návykových chorob a poruch motorických /pohybových/ funkcí. Akupunktura je mezioborovou lékařskou disciplínou s uceleným systémem diagnostiky, prevence, léčby a doléčování.
Akupunktura je pevně zakotvena v systému TCM. Tam patří kromě akupunktury léčba bylinami, potravinami, speciálními masážemi tuina, cvičením čchi-kungu a taj-čchi. TCM je koherentním systémem myšlení a praxe, který se rozvíjí tisíce let. Tento systém je výsledkem trvalého procesu teoretického myšlení, pozorování přírody a člověka a testování různých teorií v praxi. Všechny medicínské teorie TCM vycházejí z čínské filosofie a náboženství, odrážejí i předchozí období šamanismu, tj. víru v duchy. Čínská filosofie je syntézou taoismu, buddhismu a konfucianismu. V teoriích TCM je ovšem racionální jádro prověřené praxí. Proto lze tyto velmi staré teorie přijmout i dnes a použít k léčbě pacientů. Teoretické koncepty TCM jsou ovšem radikálně odlišné od západní medicíny a jsou zdrojem sporů. Západní medicína se pyšní svou „vědeckostí“ a často hledí na TCM jako na relikt minulosti.
Teoretickým základem TCM je koncept „Tří pokladů“, tj. čchi, esence ťing a ducha shen. Zásadní postavení má čchi. Tento termín se na Západě označuje jako energie. V Číně má význam dech, fluidní látka, která prostupuje vše v kosmu, přírodě i těle člověka. Vše ve vesmíru lze popsat termíny čchi. Člověk je zhuštěná čchi, je čchi sezóny, klimatu, zvířete, kamene i hory. I láska nebo sociální vztahy jsou určitou formou čchi. Zatímco na Západě je v roli stvořitele Bůh, v Číně má tuto roli čchi. Konceptem čchi překonává východní myšlení západní dichotomii tělo-duše. Druhým „pokladem“ je shen, tj. poznávající duch, vědomí a třetím je esence ťing, která představuje základní substanci, hmotu, ze které se formuje tělo, v dnešní mluvě hardware. Také shen i esence ťing jsou určitou formou čchi.
Mechanizmus účinku
Čchi proudí celým tělem, koncentruje se v drahách, které mají určité metaforické názvy, například: dráha sleziny, jater nebo šlachosvalová dráha tlustého střeva. Proudění čchi má své cykly během dne nebo sezóny. Pokud čchi nerušeně proudí, je člověk fyzicky zdravý a psychicky v pohodě. Problémy nastanou, když se po napadení zevními nebo vnitřními patogeny objeví překážky v mechanismu čchi, a protože čchi je úzce provázaná s krví, je porušeno i proudění krve. Čchi stagnuje, někde je jí nedostatek, jinde přebytek, což vyvolá fyzické i psychické problémy. Akupunkturou lze harmonizovat proudění čchi, a zbavit tak člověka potíží. Problém nastane, když je z nějakého důvodu celkový nedostatek čchi, akupunkturou totiž lze její nedostatek doplnit jen částečně. Musí pomoci moxa nebo jiné metody TCM, například léčba bylinami, cvičením čchi kungu.
V posledních 20 letech se západní věda snaží odhalit mechanismus účinku akupunktury. Tajemství zatím zůstává z větší části neodhaleno. K pochopení mechanismu účinku akupunktury a zhodnocení jejího efektu se používají různé metody, jako například PET – pozitronová emisní tomografie, klinicky zaslepené studie, pokusy na zvířatech a jiné. Prof. MUDr. R. Rokyta ve své práci Patofyziologie akupunktury z roku 2010 přičítá efekt akupunktury neurochemickým mechanismům centrálního nervového systému a působení endogenních opioidů a dalších látek jako cholecystokininu, serotoninu, které se uvolňují po vpichu jehly do akupunkturního bodu.
Historie
Akupunktura je součástí tradiční čínské medicíny, jejíž mezinárodní zkratka je TCM /traditional chinese medicine/. Ta se vynořuje, jak se vzletně říká, „ze šera dávnověku“. Nedostatek písemných záznamů byl určitě způsoben alespoň zčásti pálením knih jako nepotřebných věcí za dynastie Chin asi 250 př. n. l. První písemné zmínky jsou proto až z období dynastií Západní a Východní Han, tj. v období 206 př. n. l. až 221 n. l. Historicky důležitým dílem o akupunktuře je Velké kompendium akupunktury a moxibusce z roku 1601, z období dynastie Ming. TCM procházela mnoha složitými obdobími, například ve 20. století byla načas zakázána a vládci se snažili zavést do Číny západní medicínu. O znovuzavedení TCM a akupunktury se zasloužil Mao ce-tung, který pochopil sílu tradice.
Průběh terapie
Vstupní sezení
Sezení trvá přibližně 30-40 minut, jehly se ponechávají obvykle 20-30 minut. Pacienta po příchodu do čekárny necháme 5-10 minut odpočinout, zklidnit, než začneme s diagnostikou a léčbou.1b. Na tomto místě je vhodné se zmínit o diagnostice v klasické čínské akupunktuře. Akupunkturista vyšetřuje poslechem, pohledem, čichem, pohmatem, rozhovorem, tj. anamnézou, dále vyšetřuje pulz a jazyk. Zvláště vyšetření pulzu a jazyka patří k základním. Pacienti bývají překvapeni, když je akupunkturista požádá, aby na něj vyplázli jazyk. Před vyšetřováním jazyka je ale nutno dodržet některé zásady, například nepít těsně před vyšetřením kávu, necucat žvýkačku nebo barevný bonbón, neboť tím dojde ke změně prokrvení ústní dutiny a změně barvy povlaku jazyka. O diagnostice lze těžko psát na tomto místě podrobněji, výsledkem je stanovení syndromů, přičemž nikdy není přítomen jen jeden syndrom, ale třeba tři, čtyři. Je na akupunkturistovi, aby určil tzv. kořen, tj. syndrom, který je zásadní pro zdravotní stav pacienta. Názvy syndromů v TCM se zcela liší od označení nemocí západní medicíny. V TCM není známa hypertenze, virová hepatitida, akutní zánět mandlí nebo jiné západní nosologické jednotky, ale například vlhká horkost žlučníku, stagnace jaterní čchi se stoupáním jaterního jangu atd. Po stanovení diagnózy lékař zváží, které akupunkturní body je třeba při léčení použít, jakou zvolí techniku vpichu nebo se rozhodne o použití moxy. Při nedostatku čchi určité dráhy lze použít tonizační techniku vpichu nebo naopak lze bod a dráhu tlumit.Diagnostika v TCM je značně komplikovaná, proto si někteří akupunkturisté ulehčují situaci tím, že pracují tzv. podle „kuchařky“, což znamená, že mají na určité nemoci a potíže seznam bodů, které potom bez dalšího rozmyslu napichují. To má ovšem se skutečnou akupunkturou jen málo společného a výsledek nemůže být uspokojivý.Diagnostika v mikrosystémech je zcela specifická pro danou metodu a zde není prostor k podrobnějšímu popisu.
Kontrolní vyšetření:
Při další návštěvě zjišťujeme reakci na léčbu, zda došlo ke zlepšení nebo je stav stejný jak objektivně, tak i subjektivně. Někdy je třeba léčbu upravit nebo přehodnotit původní diagnózu a použít jiný postup.
Na co obvykle terapeut během sezení ptá?
Vyšetření provádí lékař, takže částečně pokládá otázky, které očekáváme od lékaře, některé dotazy se ale liší. Akupunkturista se ptá například na to, v kolik hodin se objeví bolesti, v kolik hodin se např. pravidelně probouzíme, jestli se potíže nezhoršují ve větru, vlhku, chladu, je-li nám stále velké teplo nebo naopak máme na sobě svetr, zatímco ostatní jsou jen v triku. Pohledem akupunkturista sleduje jazyk, je-li bledý nebo naopak červený, jak je vlhký, oteklý, jsou-li například otlaky zubů, pohledem hodnotí výšku a barvu povlaku. Pohledem se hodnotí například i zbarvení obličeje, výživa kůže, jestli se pacient pohybuje rychle nebo je naopak zpomalený atd. Poslechem se hodnotí například síla hlasu, někdo křičí, i když je v klidu nebo naopak mluví monotónně jako robot atd.Pohmatem vyšetří průběh akupunkturních drah, vyšetří pulz v oblasti obou zápěstí, prohmatá břicho nebo jiné úseky těla, čichem zjišťuje specifický pach pacienta.Několik poznámek k pulzové diagnostice. Pulz se hodnotí kvantitativně i kvalitativně.Při kvantitativním vyšetřování pulzu se hodnotí síla pulzu a jeho amplituda, zda je rychlý nebo pomalý, pravidelný, nepravidelný. Pomalý pulz většinou znamená nahromadění chladu (pokud nejde zrovna o maratonce), rychlý pulz naopak horkost. Pokud je rychlý puls, většinou je i červené zbarvení jazyka s povlakem nebo bez něj. To značí nadbytečnou nebo nedostatkovou horkost.Kvalitativní vyšetření je velmi subjektivní, popisuje se 28 typů pulzu, často i mistři akupunktury se neshodnou na stejné kvalitě.
Jak obvykle s klientem terapeut během sezení pracuje?
Po stanovení léčebného plánu aplikuje lékař jehly. Musí použít jednorázové jehly a místa vpichu desinfikovat. Samotný vpich bolí minimálně, nepříjemná je manipulace s jehlou, která je však nutná k přilákání čchi do bodu. Projeví se to tupým nepříjemným pocitem často s iradiací po akupunkturní dráze nahoru nebo dolů. Body je nejjistější napichovat vleže, někdy je nutná pozice vsedě. Po aplikaci jehel pacient jen leží, snaží se uvolnit a myslet na příjemné věci. Musí být pod vizuální kontrolou personálu, kdyby nastaly problémy. Po 20-30 minutách akupunkturista jehly odstraní, pokud je pacient v pořádku, odchází.
Doporučení terapeuta na závěr sezení
V průběhu sezení seznámí lékař pacienta s možnými reakcemi na léčbu, jak bylo uvedeno výše, obecně doporučí fyzické i psychické šetření, dostatek spánku a nezatěžující stravu. Doporučení jsou ale individuální podle situace pacienta. Délka terapie
Počet sezení
Počet sezení nutných k vyléčení pacienta je individuální, obvykle pět až deset. U akutních onemocnění je vhodné aplikovat akupunkturu co nejčastěji, v ideálním případě denně, což často z technických důvodů nelze, většinou musí stačit dvakrát až třikrát týdně.U chronických stavů stačí jednou až dvakrát týdně. Počet sezení a intervaly mezi jednotlivými sezeními je nutno korigovat dle reakce pacienta na léčbu.Reakce pacienta na léčbu akupunkturou se nedá předvídat. Záleží na mnoha faktorech. U bolestivých stavů je většinou efekt okamžitý, ale vydrží jen několik hodin, dalšími sezeními se úleva od bolestí prodlužuje.Je nutné zdůraznit, že akupunkturista je v odlišném postavení od lékaře, který praktikuje západní medicínu. Jak bylo uvedeno, za akupunkturu se platí, lidé k ní přistupují často s nedůvěrou. Je proto velký tlak na akupunkturistu, aby pacientovi co nejdříve pomohl, jinak často pacient ztratí trpělivost a důvěru a léčbu předčasně ukončí.
Délka léčby
U chronických chorob efekt akupunktury po určité době klesá, je proto vhodné – například po deseti sezeních – léčbu na určitou dobu (třeba na měsíc) přerušit a opět pokračovat. Potom se citlivost organismu na akupunkturu obnoví.
Tradiční použití
Přehled nejvýznamnějších indikací akupunktury: Rozpoznané funkční a jiné reversibilní poruchy somatické, psychosomatické vegetativně viscerální, neurózy, deprese, nespavost, panické ataky atd.Bolesti včetně fantomových bolestí, migrény, bolesti zubů, neuralgie trojklanného nervu. Onemocnění páteře, kloubů, svalů, šlach, včetně výhřezů plotének před a po operaci.Funkční poruchy vnitřních orgánů: srdce, zažívacího traktu, gynekologicko-urologické poruchy, cévní poruchy, poruchy menstruačního cyklu, bolesti před a při menstruaci a jiné. Doprovodná léčba metabolických chorob, jako je cukrovka, dna, obezita, aterosklerosa. Léčba obezity akupunkturou je účinná, ale po skončení léčby pacient většinou znovu přibere na váze (tzv. jojo efekt).Celková slabost, únavový syndrom, některé poruchy imunity.Zánětlivá onemocnění, revmatické choroby. Poruchy smyslových orgánů, zraku, sluchu. Některé nemoci krve.Neplodnost.Kožní onemocnění, např. ekzém, akné, pásový opar a následky po něm.Odvykací léčba u alkoholu, kouření, drogové závislosti ve spolupráci s odborníky jiných oborů. Alergické choroby, jako je astma, pylová sezónní rýma, záněty nosních dutin, chronická rýma. Stavy po dětské mozkové obrně, cévní mozkové příhodě, dále obrny a jiné neurologické poruchy. Jako doplňková se používá i u onkologických onemocnění ke zmírnění bolestí, odstranění nauzey nebo zvracení po chemoterapii. Někteří odpůrci akupunktury nás osočují, že léčíme onkologická onemocnění. Proto zdůrazňuji, že akupunkturou lze mírnit bolesti a komplikace po chemoterapii. Akupunkturou onkologická onemocnění nelze léčit.
Hodnocení uživatelů
Metoda mi pomohla (1)
Metoda mi nepomohla (1)
